Automotodrom Brno

Svými parametry splňuje požadavky FIA a FIM a je maximálně bezpečný s množstvím únikových zón. Zázemí v boxech a paddocku je ideální pro pořádání podobných akcí. Dobrá konektivita z celé ČR. Restaurace s možností cateringu v místě.

Tradice Masarykova okruhu sahá až do roku 1930, kdy byla vybudována přírodní trať vedená po silnicích na okraji rozrůstajícího se Brna. Od roku 1965 je Masarykův okruh tradičním hostitelem nejprestižnějšího motocyklového šampionátu na světě – Grand Prix silničních motocyklů. Současný Masarykův okruh vznikl v letech 1985-1987 a je špičkovou závodní tratí splňující nejpřísnější kritéria pro pořádání prestižních světových motoristických závodů. Masarykův okruh je pravidelně zapsán v kalendáři Mezinárodního mistrovství České republiky v automotobilové okruhové soutěži i v motocyklovém mistrovství.

Automotodrom Most

Nový mostecký okruh získal licenční certifikát Mezinárodní motocyklové federace FIM pro konání motocyklových mistrovských závodů a na stejnou dobu mu byla udělena licence Mezinárodní automobilové federace FIA, jenž vedle závodů cestovních automobilů umožňovala také klání vozidel skupiny C, formulí 3 a vozů Interserie. Autodrom brzy ožil testováním závodních i nově vyvíjených vozů, výcvikem řidičů speciálních vozidel sanitních, hasičských nebo policejních, či závodnickými školami a kurzy bezpečné jízdy.

Circuit de Catalunya

Okruh Circuit de Catalunya je po poslední úpravě 4,655 kilometrů dlouhý. Byl postaven počátkem 90. let minulého století katalánským Královským automobilovým klubem. Díky nadčasově řešeným boxům a na svou dobu nadprůměrnou bezpečností je i po dvou desítkách let provozu využíván nejen pro pořádání GP Španělska, ale stal se rovněž oblíbeným místem pro zimní a mezisezónní testování. K tomu přispěly i příznivé klimatické podmínky a řada vysokorychlostních zatáček, které ideálně prověří efektivitu aerodynamického řešení. To je důvod, proč všechny týmy znají okruh nedaleko Barcelony ze všech tratí šampionátu nejlépe.

Nürburgring

Na počátku dvacátých let 20.století se v pohoří Eifel jezdily motoristické závody na běžných, veřejných komunikacích.Trať byla 28,265 km dlouhá, měla 174 zatáček a její šířka byla po celé délce trati přibližně 8 – 9 m. Bylo možné používat až 4 různé konfigurace trati, z nichž nejznámější 2 části byly 22,810 km dlouhá Severní smyčka (Nordschleife) a kratší Jižní smyčka (Südschleife) s 7,747 km. Po II. světové válce se v 50-tých letech na okruh vrátila Německá Grand Prix jako součást šampionátu F1 (s výjimkou v roce 1959, kdy se jela v Berlíně). S neustále zrychlujícími auty začal být Ring čím dál tím více nebezpečný. Proto byla v roce 1967 přidána na cílovou rovinku zpomalující šikana Hohenrain. Po několika smrtelných nehodách nejen na Ringu se v roce 1970 jezdci F1 rozhodli pro bojkot nebezpečných tratí (což Ring nepochybně byl), dokud nebudou udělány změny zvyšující bezpečnost na okruhu. Proto se toho roku konala Německá GP na okruhu Hockenheim. Proto byla provedena v roce 1971 rozsáhlá rekonstrukce trati.

V roce 1981 započaly práce na novém, 4,5 km dlouhém závodním okruhu, který sousedí s Nordschleife v místě starých boxů. V té době byla také trať Severní smyčky upravena a zkrácena na 20,832 km. Na této zkrácené trati byl také v roce 1983 stanoven dosud nepřekonaný rekordní čas 6:11.13 (průměrná rychlost byla přes 200 km/h), který zajel jezdec Stefan Bellof v Porsche 956 při tréninku na závod 1000 km Nürburgring. Jižní smyčka se od 70-tých let nijak neupravovala a zůstala opuštěna. V současnosti je z větší části zarostlá či nahrazena novou, veřejnou silnicí. V roce 1984 byla otevřena nová, mnohem bezpečnější trať trať nazvaná GP-Strecke na kterou se také Vrátily Formule 1. V současné době se trať v pořádání závodů F1 střídá s okruhem Hockenheim.