EN Menu

V Mugellu týmu RTR Projects štěstí nepřálo, český tým však dal o sobě hlasitě vědět

Třetí březnový víkend pokračoval na italském okruhu v Mugellu dalším podnikem seriál vytrvalostních závodů 24H Series. Ve slunném Toskánsku nechyběl ani brněnský tým RTR Projects, za který nastoupili dva noví jezdci. Brněnský tým pak stejně jako při loňském Epilogu nasadil dva závodní speciály.

Čtveřice jezdců Tomáš Miniberger, Sergej Paulavets, Daniel Skalický a Maciej Dreszer odjížděla do kopcovité krajiny vína s velkým cílem, a to bojovat o pódiové umístění ve třídě SP3. O pilotáž druhého KTM X-BOW se starala česko-rakouská posádka ve složení Tomáš Enge s Reinhardem Koflerem

Ta patřila po celý víkend vůbec k nejrychlejším vozům třídy SP2 a pro závod si dokonce v rámci svojí třídy vyjela pole position. Slova o nejrychlejším voze třídy SP2 se potvrzovala i v úvodu závodu. Po prvním dotankování se však Reinhardu Koflerovi nepodařilo nastartovat motor jeho KTM a červeno-černý vůz tak musel předčasně odstoupit. Na vině byl problém s prototypovou palivovou nádrží, která by měla vůz udržet na trati po dobu dvou hodin.

„Díky velmi úzké spolupráci s týmem Reiter Engineering jsme zaštiťovali start vývojového prototypu KTM X-BOW GT4, který měl za úkol vyzkoušet nové věci v závodních podmínkách. Na voze bylo mnoho nových dílů a jeden z nich bohužel selhal. To se ale u takovýchto prototypů stává. Jednalo se o testovací závod, a i když jsme si kladli vysoké cíle, jsme společně s týmem Reiter Engineering rádi, že se potvrdilo, že tento vůz může být velice rychlý. Svou rychlostí se ve výsledkové listině zařadil do první poloviny vozů třídy A6. Rádi bychom, kdyby se produkční verze tohoto auta stala jedním z rozvojových cílů pro nadcházející sezóny,“ prozradil šéf týmu RTR Projects Tomáš Miniberger.

I „českému“ KTM X-BOW GT4 v barvách týmu RTR Projects se dařilo. Po startu z pátého místa ve třídě SP3 se během první části závodu černo-oranžový vůz prokousával výsledkovou listinou směrem vzhůru, k čemuž brněnské skvadře vedle výborného závodního tempa vydatně pomáhaly i perfektně zvládnutá strategie a zastávky v boxech, které patřily k vůbec nejrychlejším ve třídě SP3.

„Celý tým funguje perfektně. Sehráli jsme se, rozumíme si a táhneme všichni za jeden provaz. Opět jsme zlepšili zastávky v boxech a díky tomu jsme vydělávali cenné vteřiny. Ve vytrvalostních závodech v naší nesmírně konkurenční třídě, vás o 15 vteřin delší zastávka může poslat o dvě pozice dolů. Na trati, kde konkurence jezdí na limitu pro vaší třídu, to již pak nedoženete,“ potvrdil Tomáš Miniberger.

I letos pak byl dvanáctihodinový závod v Mugellu rozdělen na dvě části. Po úvodních 4 hodinách závodu mohli členové týmu RTR Projects spokojeně přenocovat na vynikajícím druhém místě ve třídě SP3, přičemž na rychlou Ginettu ztráceli jen 55 vteřin. V sobotu ráno se však kvůli problémům se spojkou propadlo česko-polské kvarteto na místo šesté. S přibývajícími koly se jezdcům podařilo posunout týmové snažení zpět na čtvrté místo a přiblížit se tak vytýčenému cíli, kterým byly stupně vítězů. Po celkových sedmi odjetých hodinách však stopku českému týmu vystavila technika.

„Nejdříve musíte naučit auto jezdit rychle a potom jej musíte naučit jezdit rychle a bez vynucených zastávek. Takové je dnes vrcholové vytrvalostní závodění. Na řešení problému na závodišti je nulový prostor. My jsme teď ve fázi, kdy jsme si s promotéry vyjasnili BOP, jezdci i mechanici si na auto zvykli a jezdíme s autem rychle, v podstatě na limitu pro naší třídu. Teď tedy akorát musíme přejít do fáze, kdy nám auto takto bude jezdit i celou dobu vytrvalostního závodu. Je potřeba zjistit, co se s autem stalo, protože to zatím nevíme, zatím se neprokázala žádná zjevná příčina. Je to pro nás trochu záhadou, ale spolu s Reiter Engineering a lidmi od KTM již intenzivně pracujeme na objasnění a vyřešení problému,“ prozradil bezprostředně po závodě týmový inženýr Pavel Heiník.

„Pochopitelně jsme smutní z toho, že jsme nedojeli. Měli jsme na druhé místo, po kterém jsme šli. Zatím nevíme přesně, o jakou technickou závodu se jednalo,“ popisuje kritický moment Tomáš Miniberger.

„Oproti minulým závodům jsme se zlepšili v závodní rychlosti a to je pro nás zásadní milník, z jehož dosažení mám velkou radost. Šlo to vidět vlastně na první pohled. Rázem jsme totiž byli schopní svádět boj o nejvyšší příčky a soupeřit i s auty z vyšších tříd, což je pro jezdce i diváky nesmírně atraktivní. Velkou posilou byli i noví jezdci a dalším přínosem bylo to, že všichni čtyři jezdci byli schopní zajíždět konzistentní a rychlé časy. Opět jsme ukázali, že se nadále vyvíjíme jako tým a pokud bych měl hodnotit tu část závodu před odstoupením, tak můžu být jedině spokojený. Zajíci se ovšem počítají až po honu a my jsme se jeho konce bohužel nedočkali. Věřím ale, že o to silnější budeme během příštích závodů,“ dodal šéf týmu RTR Projects.

Daniel Skalický: „Pro mě to byla to výborná zkušenost. Mugello je krásná a velice náročná trať a to závodění jsem si tam opravdu užil. S vozem jsem se chvilku sžíval, ale jak jsem se s ním naučil, tak jsem z toho měl radost. V pátek jsem si pořádně zazávodil a hodně jsem předjížděl, bohužel v sobotu už jsem se kvůli technickým problémům do auta nedostal. Ale to je motorsport, takové jsou vytrvalostní závody. V současnosti nevím, zda se svezu i na nějakém jiném podniku, protože o prodloužení spolupráce budeme teprve jednat.“ 

Své k závodnímu víkendu v Mugellu řekl i Sergej Paulavets: „Celý víkend hodnotím celkem pozitivně. Samozřejmě je škoda toho odstoupení, ale když to zhodnotím z všeobecné stránky, tak tým zase pracoval perfektně a oba noví jezdci dobře zapadli do týmu. Zajímavou novinkou byly ty časové limity. Jde o to, že každá třída má jasně daný strop času na kolo a pokud jste rychlejší, dostanete penalizaci. Na jedné straně by se to mohlo zdát jako omezující, vždyť v závodě jde o to být nejrychlejší. Na druhé straně je ale třeba říci, že v závodech Creventicu není možno nasadit klasické BOP. A tak je tento způsob celkem spravedlivým kompromisem. V průběhu mého stintu jsem jel více než třicet kol a přitom asi jen ve dvou či třech jsem si musel hlídat ten časový limit. Ono jet celou dobu na limitu v tak silném provozu, kdy vás pořád někdo brzdí, není vůbec snadné.“

Na úvod musím říct, že tým RTR Projects, který byl pro mě úplně nový, se ukázal být skvělou volbou. Závodil jsem již v různých týmech, ale RTR se ukázal jako jeden z těch nejprofesionálnějších. Auto mě překvapilo velkým přítlakem a celkově bylo pro mě velkou výzvou, protože jsem s podobným vozem nikdy nejel. Po pár tréninkových kolech jsem ale vůz pochopil. Díky týmu jsem si závod opravdu užil. Když to shrnu, se všemi v týmu jsem si rozuměl na jedničku. Cíl jsme sice nespatřili, ale myslím, že tento tým není pouze připravený na závod, jak stojí v jeho emblému, ale je připravený vítězit,“ těmito slovy zhodnotil premiérový závod v kokpitu KTM X-BOW GT4 polský jezdec Maciej Dreszer.

zpět